V tomto článku vám přináším rady a moudra velikánů světové fotografie. Desatero jednoduchých citátů obsahuje pravdu prověřenou věky o tom, jak dosáhnout lepších fotografií. Nechejte se jimi inspirovat i povzbudit a zároveň se seznamte s lidmi, kteří psali fotografické dějiny.
Obsah
Portrétní mistři
„Kdekoliv je světlo, můžete fotit.“
Výroku Alfreda Stieglitze (1864-1946) patří úvod článku hned ze dvou důvodů. Jednak jeho tvorba sahá až do 19.století a je tedy jedním z průkopníků fotografické tvorby vůbec a za druhé je jeho výrok tou nejjednodušší z prostých pravd.
Když mohl Alfred Stieglitz před celým stoletím úspěšně fotografovat nejen portréty, ale i reportážní snímky ve stížených podmínkách pomocí tehdy dostupných dědečků-fotoaparátů, jaké možnosti máme dnes my s brašnou plnou pohotové a lehké digitální techniky? Pokud si občas vzpomeneme na náročné podmínky prvních fotogfrafů, třeba se nám bude s naším „lehkým“ digitálním foťákem a dvěma třemi paměťovými kartami hned chodit snáze.
Foto: Alfred Stieglitz – Georgia O’Keeffe, ruce, 1918, Wikimedia Commons.
Na počátku 20. století založil Alfred Stieglitz uměleckou galerii, kde prosazoval fotografii jako svébytné umění a vystavoval díla svá, i dalších autorů. Nejznámější snímky představují portréty, detaily a akty jeho ženy Georgie O’Keeffe.
Se Stieglitzem spolupracoval další klasik počátků fotografie – Edward Steichen (1879-1973), se kterým v roce 1905 společně založili zmiňovanou fotogalerii. Steichen zkoušel, nutno dodat, že velmi úspěšně, různá témata fotografie, a později zakotvil u portrétů známých osobností (mimo jiné i pro módní časopis Vogue). Za hloubkou portrétů, které fotil, stálo jeho přesvědčení, že:
„Portrét se nevytváří ve fotoaparátu, ale na obou jeho stranách.“
Foto: Edward Steichen – Auguste Rodin, 1902, Wikimedia Commons.
Jinými slovy, každý dobrý portrétní fotograf ví, že musí se svým modelem navázat alespoň krátký vztah, a pokusit se na okamžik nahlédnout do jeho duše, aby se mu podařilo vystihnout podstatu jeho osobnosti.
Reportáž pro neohrožené
Obvykle si nepamatuji nazpaměť ani holou větu, ale citát od Roberta Capy (1913-1954) je výjimkou. Jeho pravdivost objevuji velmi často a zejména pak při reportážním focení lidí, i když pro mne není snadné se jím řídit. Nepatřím totiž zrovna mezi otrlé fotoreportéry. Přesto jeho radu může následovat každý i dnes:
„Pokud se Vám Vaše fotografie nezdají dost dobré, jděte blíže.“
Nutno zmínit, že Robert Capa byl válečný fotograf a fotoreportér, čímž jeho výrok získává poněkud jinou dimenzi. A nemyslete si, že fotil teleobjektivem. Kdepak. Reportéři všech dob se pyšní tím, že fotí spíše na kratší ohniskovou vzdálenost. To, že Capa skutečně žil to, co hlásal, dokládá nejen jeho nejznámější snímek níže, ale i fakt, že zemřel předčasně v indočínské válce.
Foto: Robert Capa – Padlý voják, Magnum Pictures, 1936. Snímek vzbuzuje kontroverzi, protože se objevují důkazy mluvící proti jeho autenticitě.
Další fotožurnalista, tentokrát již z moderní doby, který mimo jiné proslul kouzlením se systémovými blesky Nikon a focením pro National Geographic, Joe McNally (1952) radí:
„Nebalte foťák, dokud skutečně neopustíte lokaci.“
Další zdánlivě jednoduchá pravda, kterou přeci každý z nás automaticky dodržuje. Nebo ne? Kolikrát se mi stalo, že jsem nafotila sérii snímků, pak sbalila filtry, stativ, objektivy a foťák do brašny, jen aby se v tu chvíli objevilo ještě lepší světlo nebo ještě lepší akce na scéně. A kolikrát se mi chtělo vše opět vybalovat?
Všem krajinářům
Citát Anselma Adamse (1902-1984), který tu uvádím, už možná znáte z článku Jak fotit krajinu. Anselm Adams byl totiž fotograf-krajinář. A ne jen tak ledajaký, byl to krajinář s velkým K. Jeho fotografie (níže) byla spolu s dalšími obrázky a zvuky planety Země vyslaná roku 1977 do Vesmíru v sondě Voyager.
Adams vynikal precizním zachycením celého rozsahu jasů ve scéně. Tuto techniku posléze popsal jako zonální systém. Hru světel a stínů poté dotvářel a podtrhoval i při vyvolávání snímků v černé komoře. Dnes vše mnohem snadněji ladíme pomocí křivek a lokální úpravy jasů v počítači. Jeho rada pro tento článek ale nenáleží světlu, ale kompozici, která je neméně důležitým stavebním prvkem každého fotografického díla:
„Dobrá fotografie znamená vědět, kam se postavit.“
Profesionální krajináři se na krásná místa vracejí mnohokrát v období několika let. Při první návštěvě nejprve zkoumají, odkud dostanou nejlepší záběry, jak putuje slunce po obloze, kde a kdy vychází a zapadá a poté se vracejí znovu a znovu „za dobrým světlem“ a různou denní či roční dobou.
Foto: Ansel Adams – Národní park Teton ve Wyomingu a Hadí řeka, 1942, Wikimedia Commons. Tato fotografie byla spolu s dalšími obrázky a zvuky planety Země vyslaná roku 1977 do Vesmíru v sondě Voyager.
Další krajinář, současný fotograf famózních snímků z ptačí perspektivy Yann Arthus-Bertrand (1946), je známý nejen díky svým leteckým záběrům planety Země, ale také svou osvětovou činností, kterou pomocí fotografií propaguje. Aby snížil dopady svých výletů do vzduchu, založil organizaci GoodPlanet, která se zabývá udržitelným rozvojem. U nás jsme jeho práci mohli spatřit na velkoplošných fotografiích v některých městech i v dokumentárních filmech v televizi.
„Země je Umění, fotograf je pouhým svědkem.”
Při focení krajiny nezapomeňme, kdo je tím pravým „mistrem umění“. Třeba se váš pohled skrze hledáček obohatí o další rozměr.
Foto: Yann Arthus-Bertrand. Některé jeho fotografie jsou na jeho webu ke stažení jako tapety na PC.
Trocha poetiky, vždyť fotografie je umění a umění je o pocitech
Aaron Siskind (1903-1991) byl umělcem v pravém slova smyslu – fotil především abstraktní snímky, detaily, struktury, linie, ale i portréty. Jeho dílo je proto vnímáno na pomezí mezi fotografií a malbou. Možná byl ovlivněn tím, že fotoaparát dostal jako svatební dar a první snímky s ním pořídil na svých líbánkách?
„Fotografie je způsob cítění, doteku, lásky. Co jste zachytili na film, je zachyceno navždy. Fotografie si pamatuje drobnosti dlouho poté, co vy jste vše zapomněli.“
Foto: Aaron Siskind – Pleasures and Terrors of Levitation #99, 1961.
Přistoupíme-li k našim fotografiím z toho hlediska, možná si našich snímků začneme o trochu více vážit a cenzora v nás necháme na chvíli spát.
Fotit, fotit, fotit
Henri Cartier-Bresson (1908-2004) je považován za zakladatele moderní fotožurnalistiky. Fotil na nenápadný fotoaparát Leica s pevným ohniskem 50mm, aby na sebe neupozorňoval a nenarušoval magii okamžiku. Žádné zoomy, žádné blesky. Působivost jeho snímků vycházela z toho, co popsal jako sílu rozhodujícího okamžiku, čímž ovlivnil všechny následující generace reportážních fotografů.
Vybrala jsem výrok, který mne opravdu pobavil:
„Vašich prvních 10 000 fotografií je těch nejhorších.“
Začala jsem hned počítat své snímky a zjišťovat, jestli mám už svou „nejhorší“ fázi za sebou. Ať už ano či ne, trpělivost přináší růže a zkušené oko je ve fotografii znát. Proto nezoufejte vy, kteří s focením teprve začínáte a rozhodně to nevzdávejte!
Foto: Henri Cartier-Bresson, 1932.
A jak kvalitu svých fotografií hodnotí fotograf, jehož dílo se dostalo až do Vesmíru, tedy zmíněný Ansel Adams?
„Dvanáct vynikajích fotek za jeden rok je dobrá úroda.“
Jsem nicméně přesvědčená o tom, že Ansel Adams jich měl o něco více… Nezapomeňte však, že vynikající fotografie neznamenají jen takové, které vyhrávají World Press Photo. Jsou to všechny ty, které vyhrávají u Vás. Právě proto se mi líbí citát neznámého autora, která říká, že:
„Jediným fotografem, se kterým byste se měli srovnávat je ten, kterým jste byli dříve.“
Proto si čas od času vytáhnu staré album, abych se s neutuchající zvědavostí stále znova a znova přesvědčovala o tom, že i já jsem se za poslední dobu zlepšila.
Budu ráda, když mi do komentáře napíšete, jaký citát Vás oslovil, jaký Vám pomáhá lépe fotit, nebo když sem přidáte nějaký další, který se Vám líbí.
13 comments
Skip to comment form ↓
Zdeňka Pechačová
13/09/2015 na 19.51 (UTC 2) Link to this comment
Milá Lenko, děkuju za zajímavý a inspirující článek. Ta fotka se schodištěm a kolem je úžasná 🙂
Zdravím, Zdeňka P.
Jirka
22/09/2015 na 18.49 (UTC 2) Link to this comment
Zdravím, myslím, že ten poslední citát by měl znát každý kdo rád fotí.
Ten opravdu sedí!
Jirka
SpookY
16/10/2015 na 12.43 (UTC 2) Link to this comment
“Pokud se Vám Vaše fotografie nezdají dost dobré, jděte blíže.” – R.Capa
Jo, tohle by se mělo tesat do kamene. Vyzkoušeno a osvědčeno v praxi. 🙂
František Jamčařík
26/10/2015 na 8.26 (UTC 2) Link to this comment
Dobrý den Lenko,
jednoznačně mě oslovil poslední citát, že fotograf by se měl srovnávat především sám se sebou. Aniž bych tento citát znal, tak rád se podívám na fotky, když jsem začínal.
František
Magdalena
30/10/2015 na 13.26 (UTC 2) Link to this comment
Milá Lenko,
Děkuji za krásný a povzbuzující článek! Vaše stránky jsem si opravdu oblíbila. Přeji vše dobré…
Věra
08/09/2016 na 14.10 (UTC 2) Link to this comment
Milá Lenko, pamatuji na hodiny strávené s tátou při výrobě fotek v panelákové koupelně.. Fotil “ jen naší rodinu“ a jen černobíle, ale nikdy na ty chvíle s ním nezapomenu. Asi ve 14 ti letech jsem od něj dostala fotoaparát LJUBITEL. Fotila jsem kde co a kde koho. Pak přišla éra digitálních fotografií..tak jsem fotila a nepřemýšlela. Před rokem jsme tvořili svatební album ( s kamarádem,který nás fotil ) …zkrátím to…, pod stromečkem byla pro mě zrcadlovka. Pokusů spousta,ale pořád to nebylo úplně ono. Dostala jsem se k vašim stránkám ( také ke knize digitální fotografie polopatě od O.Neffa), k Vaší knize Fotíme venku…a čtu a čtu, přemýšlím nad kompozicí .. a cvakám a cvakám…. a jsem o krůček spokojenější s výsledkem.Děkuji za Vaše stránky a chuť se podělit s námi amatéry o své zkušenosti.
Můj citát z tohoto článku…“Pokud se Vám Vaše fotografie nezdají dost dobré, jděte blíže..“
LenkaS
15/09/2016 na 8.00 (UTC 2) Link to this comment
Milá paní Věro,
díky moc za Vaše zkušenosti. Máte pravdu, pokud se člověk dostane k focení již v dětství, určitě se mu to vryje nesmazatelně do kůže. Díky moc za pěkný ohlas a přeji Vám, ať nepřestanete kráčet na cestě k lepším a lepším fotkám.
LenkaS
Aleš
01/12/2016 na 6.06 (UTC 2) Link to this comment
Paní Lenko, ono je hezké fotit, fotit a fotit, obvzlášť v době digitální, kdy fotografických dat přibývá a přibývá a úložné prostory bobtnají a bobtnají, dokonce když skoro nic nestojí, jenže smysl proč fotíme většině z nás začíná s přibývajícím věkem unikat, protože na zpracování fotografií prohnáním je přes počítač máme čím dál méně času a když po čtyřech letech od dovolené se nakrásně k fotkám dostaneme, protřídíme a upravíme ty nejlepší, kde vzít čas na jejich prohlížení? Fotografie zabírají stejný čas jako videa či promítání filmů, ani u jedné kategorie nelze nic dělat, přesněji nic prospěšnějšího dělat, třeba orat zahradu, abych byl ještě přesnější, tak proč fotit?
Když postupně „stíhám“ fotky zpracovat, některé si nechám vytisknout do alba, některé ty nej na zeď, že mi je nadáváno nad přecpaností zdí, přesto v digitální podobě je mám všechny na flešce zastrčenou v TV, udělám si kafčo, pustím dokreslující hudbu, lehnu na kavalec a ponořím se do vzpomínání, kde sem byl na dovolených či výletech, tato digitální doba je úžasná, že obrázky už jsou kvalitní a nemám jenom jeden naskenovaný film s 36 obrázky, což poznávací zájezd všechny zajímavosti nevystihne.
Sečteno a podtrženo, fotit rozhodně ano, bez toho mě občasné výlety nebaví, ale najít si čas na zpracování a taky prohlížení, to je už problém!
Dobré světlo a moc pěkný web, ale opět, chybí čas se jím pročíst!!
LenkaS
01/12/2016 na 10.51 (UTC 2) Link to this comment
Díky pane Aleši,
že jste si udělal na jeho čtení čas a taky na mnohé komentáře a odpovědi! Fotit a fotit je pro začátečníky důležité, pak následuje fáze mazat a mazat a poté fáze: už vím, co mi stojí za to fotit a co ne, abych se nemusel zdržovat se stovkou průměrných snímků 🙂 Jsem určitě pro propracování se od maximalismu k minimalismu! 🙂
Dobré světlo i Vám,
Lenka
Petra Pekařová
04/06/2017 na 18.34 (UTC 2) Link to this comment
Dobrý den,
pro mě velmi zajímavý článek. Nejvíce mě pobavil tento citát : „Jediným fotografem, se kterým byste se měli srovnávat je ten, kterým jste byli dříve.“ Jsem amatér, fotím pár let a opravdu vidím také zlepšení 🙂 Děkuji za Vaše stránky 🙂 Petra
Jarmila Stavinohová
04/06/2018 na 21.37 (UTC 2) Link to this comment
Zdravím Leni ! Ikdyž fotím od školních let, s každým novým foťákem začínám skoro znovu. Ale když je to celoživotní vášeň, ráda afurt se učím. Nedávno jsem četla knihu Robert Vano, ve kt mu někdo radil, jak se stát dobrým fotografem. Každý den vyfoť 2 filmy= 72, za měsíc máš 2160, za rok 26000 a za 2 roky 52000 fotek, z těch už pár vybereš a máš první výstavu. Není to přesně jak v knize , ale myslím, že podstatu „problému“ to vystihuje.
Měj se pěkně a dík za stránky.Jarmila St.
Marta
16/11/2018 na 11.17 (UTC 2) Link to this comment
„Kdekoliv je světlo, můžete fotit.“ „Dobrá fotografie znamená vědět, kam se postavit.“
A všetky ďalšie, neviem si vybrať. Ďakujem za článok, je zaujímavý i poučný.
MichalT
14/06/2019 na 16.25 (UTC 2) Link to this comment
Některé tipy jsem už slyšel dříve, ale díky za pěkné shrnutí do jednoho článku! 😉 Jinak „jděte blíže“ a nebo naopak „jděte o hodně dále“..na každou situaci se hodí trochu jiný přístup…