Vsadím se s vámi o co chcete, že všichni najdete doma alespoň jednu věc, která byla vyrobena na Taiwanu. Ať už je to něco ve vašem šatníku, nebo nějaké nezbytné elektronické vybavení. Taiwan je synonymem pro velkou továrnu na nejrůznější výrobky, které se vyvážejí do celého světa. Strávila jsem na něm celkem 4 týdny a ujela 2400 kilometrů na vypůjčeném skútru, abych se přesvědčila, že tento ostrov nabízí ještě mnohem více. Podělím se s vámi o zážitky z místní dopravy a samozřejmě i o fotozážitky z krásných míst. Celou sérii fotek už nyní můžete vidět ve fotogalerii. 

Taiwan Nádherný

Taiwan, nebo také Tchaj-wan je historicky a taky marketingově přezdívaný Formosa. Tento název mu dali první Evropané – portugalští mořeplavci, které ostrov na první pohled uchvátil, znamená totiž nádherný. A to, co je na Taiwanu nádherného, jsem se právě vydala prozkoumat na výše zmíněném skútru značky Kymco s kubaturou 125ccm.

Taiwan – Formosa

Foto:Z hory Hehuan, foceno krátce po východu slunce (slunce za zády). Clona f10, čas 1/250s, korekce expozice -2/3 EV. V počítači upraven kontrast a snímek převeden do černobílé.

Včelí roj s žihadly a moje konverze

Skútry jsou hlavním dopravním prostředkem Taiwanců ve všech městech. Jako včelí roj jich tisíce proudí ve všech směrech do práce i za zábavou. Musím velmi důrazně podotknout, že sama jsem neřidič. A to přesto, že řidičský průkaz již nějaký ten pátek vlastním. Právě proto, že ho zřídkakdy vytahuji, s překvapením zjišťuji, že mám povoleno taky řídit „tu nebezpečnou dvoukolou věc“ – motorku anebo právě skútr do kubatury 150 ccm.

Právě díky jeho dostupnosti a pohotovosti jsme se rozhodli si toto „žihadlo“ na celý měsíc pronajmout v jedné z mnoha půjčoven ve městě Kaohsiung. Den, kdy se to stalo byl zároveň dnem, kdy jsem se dala na modlení včetně imaginace všech andělů strážných a dalších božstev, která by mi mohla pomoci přežít místní „dopravní situaci“. A aby byla metafora hmyzího roje dokonalá, pořídila jsem si i barevně padnoucí helmu s černožlutými pruhy.

To, co vím o focení na cestách jsem napsala do dvou dílů kompletního návodu na focení venku v každé denní době a za každého počasí.

Fotíme venku: Doma i na dovolené I a II.

Cena je 189/199,-Kč za  e-knihy v PDF s více než stovkou fotografií

====> PODÍVEJTE SE NA UKÁZKY, OBSAH KNIH A RECENZE ČTENÁŘŮ

Nebo si můžete knihy ihned snadno koupit online – ať už kartou, bankovním převodem nebo přes PayPal na zabezpečené platební bráně GoPay. Poté během minuty získáte odkaz ke stažení e-knihy v PDF o velikosti 21 MB na stránce pokladny. Zároveň Vám také příjde odkaz ke stažení do emailu.

189 KčKoupit

GARANCE vrácení peněz! Pokud se vám kniha nebude líbit, vrátím vám 100% z ceny!

Skútr a já Aneb setkání třetího druhu

Mé historicky první setkání se skútrem se odehrálo právě u půjčovny v milionovém městě, druhém největším na Taiwanu. Skútr se samozřejmě ovládá velmi lehce, neboť má automatickou převodovku. V podstatě tedy jen ohýbáte zápěstí a mačkáte prsty. Na pravé ruce je plyn a na obou rukách pak brzdy jako na kole. No, a pak ještě řidítka, blinkr a zpětná zrcátka. Na začátečníka i tak až dost. Zkrátka v první ostře pravotočivé zatáčce poté, co za mnou včelí roj začal tůrovat na červené motory, jsem vyrazila jako ďas, zatočila prudce doprava… A už jsem se kutálela po silnici. Vlastně ne. Na těch pěti metrech se mi to stihlo rozjet jen tak na desítku, takže se mi položil jen skútr, odpadl kobereček a odkutálela se mi akorát moje bota. Rychle jsem si pro ni doběhla a s velmi, opravdu jen velmi jemnou odřeninou na koleni a úsměvem skrývajícím pocit hlubokého studu, jsem naskočila a tentokrát již bez nehody dokončila objezd bloku.
Následoval odjezd do nejbližší boční uličky a nácvik zatáčení a plynulé jízdy. Protože jsem ale v boční uličce nemohla přenocovat ani tam zůstat až do konce pobytu, musela jsem se po hodině chtě nechtě vydat napospas reálnému provozu.

Taiwan – poštovní skútr

Foto: Taiwanský pošťák samozřejmě taky jezdí na skútru. Clona f7.1, čas 1/100s. Foceno technikou panningu, kde fotoaparát sleduje pohyb objektu a tím se rozmaže pozadí a naopak pohybující se předmět zůstane ostrý. Fotka je upravena selektivní desaturací barev v počítači.

Pravidla taiwanského provozu

Pár dní nato jsem již byla se skútrem natolik sžitá, že jsem si mohla začít všímat i něčeho jiného než vlastních řidítek a úzkého pruhu silnice přede mnou. Těžko říct, jak jsem tuto dobu temna přežila, ale stalo se. Nuže seznámila jsem se s okolním provozem. A setkání to bylo, jak jinak, než překvapivé.
Na skútru jsem si uvědomila, že Taiwanci jsou vpodstatě fatalisti a bezděky se mi tak dostalo i vysvětlení existence nepřeberného množství svatyní a chrámů. Abych vám to lépe přiblížila, přikládám zde výčet několika pravidel taiwanského provozu tak, jak jsem je během cesty měla možnost vnímat.

Taiwanský provoz

• Při vjezdu na hlavní silnici z boční netřeba se dívat kolem sebe, a to ani v případě, že jedete mnohem pomaleji než rovně se řítící vozidla.
• Při vjezdu na hlavní silnici z boční netřeba se dívat kolem sebe, a to ani v případě, že chcete přejet několik pruhů.
• Pravý pruh určený zpravidla pro skútry má mnoholičné využití. Mimo jiné slouží též jako parkovací zóna, odstavný pruh, chodník pro chodce, pruh pro cyklisty a vozíky pro důchodce a také jako pruh pro protijedoucí skútry. V takovém případě nezapomeňte vypnout světla, abyste neoslňovali protijedoucí řidiče.
• Skútr je velmi užitečným dopravním prostředkem. Lze na něm převážet: Jedno dítě, dítě a manželku, dvě děti, celou rodinu. Dále také dveře, židle, 2 metrovou kládu napříč, či 3 metrovou kládu podélně a všeliké harampádí.

Taiwanský provoz a nákladní motorka

Foto: Clona f7.1, čas 1/100s, foceno stejně jako poštovní skútr technikou panningu.

• Kdo nejede alespoň 30 km nad nejvyšší povolenou rychlost je nebezpečný sobě i spoluúčastníkům silničního provozu, neboť je brzdí.
• Zpětná zrcátka a tachometry jsou nadbytečný luxus. Když každý bude sledovat, co se děje před ním, nemůže se nic stát.
• Zapínání na helmě je velmi elegantní zejména, když volně vlaje ve větru.

Taiwanský jezdec

• Na červené se řadí vozidla zásadně v tomto pořadí: Kola, vozíky pro důchodce, skútry s kubaturou 50 ccm, skútry s kubaturou 100ccm a poté zbytek účastníků silničního provozu s tím, že auta jsou až na posledním místě. Výjimku tvoří mladí a neklidní jezdci na jakémkoliv silničním prostředku, kteří zpravidla červenou nerespektují vůbec.
• Červený semafor je pouze orientačním vodítkem zejména v těchto případech: Při odbočování doprava, na křižovatce tvaru T, v noci, když kolem vůbec nic nejede a když už je skoro zelená.

I v chaosu je řád

Po přečtení předchozích řádků se možná podivíte, jak někdo v takovém provozu může vůbec přežít. Fígl je v tom, že se těmito „pravidly“ na Taiwanu řídí každý. Každý ví, co očekávat a jak si zajistit šťastnou cestu. Nejnebezpečnějším elementem na silnici je pak především A) nebohý cizinec, který se řídí striktně všemi zápaďáckými pravidly a dodržuje předepsanou rychlost a B) tupý cizinec, který si myslí, že už pochopil místní chaos a jezdí hlava nehlava. Osobně jsem se zařadila spíše do skupiny A. Tedy alespoň než jsem si jakžtakž zvykla.

Pojízdná fotobrašna

Výše popsané zažitky z ježdění na skútru jsem nemohla zdokumentovat, protože na foťák jsem ze začátku vůbec nemyslela. Za celý pobyt jsem se neodvážila ho na skútru vozit jen tak volně přes rameno a nechávala jsem ho vždy ve fotobrašně pod sedadlem. Každá fotka z cesty byla proto vykoupena zastavením, vypnutím motoru, odemknutím sedla, vytažením foťáku z brašny, focením, zabalením foťáku zpět, nastartováním. Možná mi kvůli téhle proceduře, nebo přesněji lenosti ji pořád dokola opakovat, uniklo pár hezkých fotek, ale bezpečnost moje i mé fotovýbavy byla samozřejmě na prvním místě.

Jako již tolik let předtím jsem si vezla s sebou svůj dosluhující Nikon D90, objektivy Nikkor 17-55mm a Nikkor 105mm, stativ s dálkovou spouští a fotografické filtry. Přesto přese všechno ale můj foťák nezahálel a několik pěkných kousků nakonec ulovil.

Taiwan – fotocestopis: Naše skútry

Foto: Naše skútry na jižním pobřeží. Clona f8, čas 1/200s. Polarizační filtr.

Čtvero taiwanských zastavení

Poté, co jsem se sžila se svým Kymcem a taky taiwanským dopravním chaosem, mě skútr zavezl na všechna i ta nejzapadlejší a nejkrásnější místa na ostrově. Můj osobní žebříček je následovný:

Hehuanshan

Taiwan – cesta na Hehuanshan

Jednou z mnoha devíz Taiwanu jsou jeho vysoká pohoří. Nezřídka se vrcholy tyčí do výšky nad 3000 metrů, a protože na ostrově je vysoce rozvinutá infrastruktura, silnice vedou i na horská místa v nejzapadlejších končinách ostrova. Nejvýše položenou silnící Formosy je „čtrnáctka“ klikatící se středem ostrova severním směrem až do výšky 3,275 m.n.m.

Foto: Z Hehuanské silnice jsem fotila zbytky západu slunce. Kvůli stávkujícímu skútru mě soumrak zastihl ještě na cestě, i tak se podařila alespoň tato fotka. Clona f3.5, čas 1/125s, korekce -1EV.

Už předem jsem tušila, že cesta na Hehuanshan bude velkým dobrodružstvím. Můj skútr se totiž cítil ve vysoké nadmořské výšce asi jako začátečník v Himálaji. Zkrátka lapal po dechu už kolem 2000 m.n.m. A co teprve o dalších 1000 metrů výše? Čekala jsem to nejhorší a opět jsem si vzpomněla na mnohá taiwanská božstva.

Průměrná rychlost se s postupným stoupáním nad 2000 m.n.m stále snižovala, až kolem 2600 metrů motor doškytal úplně. V té chvíli nás čekalo ještě asi 9 kilometrů do kopce. Co dělat? Přeložili jsme veškerý náklad na druhý skútr, který byl evidentně v lepší kondici a pomocí postupého kreativního zkoušení běhu vedle skútru, tažení a tlačení, jsme ho nakonec dostrkali o dalších pár kilometrů. Na závěrečné rovince se už motor chytil a se ctí dorazil až na vrcholové parkoviště. To už byla ovšem tma jak v pyti a plánované focení zapadajícího se slunce z vrcholu se nekonalo. Jako všude v jižních krajích, i tady se totiž stmívá poměrně brzy, kolem šesté hodiny večer, a navíc velmi náhle. Na samotný vrchol hory Hehuan (3422 m.n.m), jsme se vydali už s čelovkami. Hvězdné nebe a následné svítání se stalo jedním ze zlatých hřebů taiwanského dobrodružství a martýrium se skútrem jakbysmet.

Skútr zachránce

Foto dole: Foceno na telefon Lumia 925. V důsledku momentálního zoufalství jsem zrcadlovku ani nevytahovala.

Park Taipingshan

Přírodní rezervace Taipingshan v severní části ostrova je navštěvovaná kvůli své jedinečné atmosféře, kterou tvoří stařičké stromy, mlha válející se na cestě, horké prameny s venkovním bazénem a především pak mechem porostlé opuštěné koleje zapomenuté železniční trati. Taipingshan i mě uchvátil bujnou zelení, která mi připomínala pohádkový les oživlých stromů z Pána prstenů. Z husté mlhy nám jemně mrholilo a my se mohli ohřát po cestě v místních horkých pramenech. Největším zážitkem byly ale procházky po několika nenáročných stezkách. Fotografických úlovků z tohoto výletu si cením asi nejvíce. Zachycují místní mystickou atmosféru spolu s velmi fotogenickou opuštěnou tratí. Mlha, i když by to možná málokdo hádal, poskytuje často dobré rozpýlené světlo, díky kterému jsou fotky poměrně expozičně vyvážené a barevně příjemně saturované. O focení v mlze i jiném počasí se můžete dozvědět v e-knize Fotíme venku.

Taipingshan – opuštěná železnice

Foto: Stezka vedoucí kolem opuštěné trati měřila necelý kilometr, přesto jsem vyfotila asi 60 snímků, z nich některé najdete i ve fotogalerii Taiwan. Zde clona f5.6, čas 1/60. Z důvodu přítmí jsem musela zvýšit ISO na 640. Ideální by bylo použití stativu, který jsem ale v tuto chvíli neměla s sebou.

Alishanský národní park a čajové plantáže

Čajové plantáže v Alishanu dávají vzniknout světové vyhlášenému čaji Alishan Oolong Tea. Nešlo jinak, než si sem zajet na vytoužený celodenní fotovýlet. Měla jsem štěstí, že hned při příjezdu byla někerá políčka posetá sběračkami čaje, oblečenými do pestrobarevných hábitů a klobouků. Protože jsou Taiwanci velmi příjemní, odvážila jsem se jít blíže mezi ně a vyfotit je při práci. Fotky naleznete opět ve fotogalerii. Alishan je na Taiwanu jednou z nejoblíbenějších turistických destinací. Většina turistických zájezdů ale směřuje do hlavního centra – Národního parku. Vyplatí se ale projet se po vlastní ose i v širším okolí!

Taiwan – krajina

Foto: Čajové platnáže mě uchvátily, protože přímo čiší exotikou. Tyto jsou v oblasti Alishan u městečka Ruili. Clona f8, čas 1/160s. V počítači zvýšen kontrast a saturace. Na Taiwanu jsem se stále potýkala s oparem, který snižoval kontrast a sytost barev. Fotografie často postrádaly brilanci barev a jasů. Následná počítačová úprava byla proto často nezbytná.

Rokle Taroko

Taroko – vodopád

Nádherným přírodním úkazem východního Taiwanu je hluboká rokle, kterou vykousala řeka Liwu do okolních drolících se skal. Pokud se vám podaří vyhnout se proudům turistů – nejlépe přespáním ve stanu na místě a prohlídkou stezek brzy ráno, čekají na vás úchvatné scenérie rušené jen občasnými zákazy vstupu. Celý Taiwan, Taroko nevyjímaje, trpí na pravidelné tajfuny a sesuvy půdy, které znemožňují vstup na některé turistické trasy. V Taroku dokonce poskytují turistům zdarma plastikové „stavařské“ přilby, pro případ padajícícho kamení.

Stezky a silnice jsou sice neustále opravovány a zpevňovány, ale donekonečna to asi nepůjde. Taiwan během sezóny praská ve švech pod náporem turistů z kontinentální Číny, kteři sem začali v tisících proudit poté, co Taiwanská vláda zrušila kvóty na „import“ turistů. Na jednu stranu tím určitě podpořila ekonomický rozvoj, na druhou stranu to ale může být zkáza pro křehkou ostrovní přírodu. Drolící se Taroko je jen jedním z míst, které volá po opětovné regulaci návštěvníků.

Foto: Jeden z mnoha místních vodopádů v Taroku. Abych dosáhla delšího času potřebného k máznutí vody, clonu jsem nastavila na f22, čas pak vyšel na 1/15s při základním ISO 200. Foceno ze stativu.

Fakta na závěr

Taiwanské dobrodružství skončilo po 4 týdnech a 2400 kilometrech. Všem taiwanských božstvům i Andělům strážným bdícím nad motoristy jsem musela poděkovat za šťastný návrat. Při pohledu zpět ale musím uznat, že ta trocha počátečních nervů a adrenalinu rozhodně stála za to a každému, kdo touží po podobném „motorkářském“ dobrodružství mohu Taiwan vřele doporučit.

Zde jsou některá užitečná fakta pro ty, kteří o Taiwanské dovolené uvažujete:

• Na Taiwanu se platí Taiwanským dolarem. Ceny jsou zde pro našince příznivé. Zejména na jídle ušetříte kolem 30%. Ubytování již není tak levné, spíše je srovnatelné s ČR, proto jsme volili stanování. Na Taiwanu je teplo po většinu roku a také bezpečno, proto i kempování nadivoko nebylo žádným problémem.
• Pronájem skútru stojí podle délky pobytu denně mezi 100-300,-Kč. Benzín je výrazně levnější než u nás – 20,-Kč za litr.
• Krátkodobá víza na Taiwan není třeba pořizovat, jen kdybyste letěli přes kontinentální Čínu a potřebovali tam opustit letiště třeba přes noc.
• Pokud budete chtít pomoci s cestou po Taiwanu, zkuste to s Hugo Travel.